Obnova pomníku oběti sedmileté války v Luhu – 2017

V Luhu, dnešní části Raspenavy, opodál Luhové ulice, stojí mezi dvěma statnými lípami nápadný kříž. Donedávna si ho všiml jen málokdo, snad proto, že přístupu bránila oplocená pastvina, do které byla v minulosti včleněna obecní cesta. Důvodem mohlo však být i to, že kříž ze žulového podstavce byl vylomen. Jeho torzo bylo upevněno na jedné z lip. Cesta z Luhu do frýdlantského Zámeckého okresu, vedoucí kdysi kolem pomníku, zanikla ve druhé polovině 20. století. Vše se ale změnilo koncem roku 2017.
Pomník připomíná sedm obětí z období sedmileté války, která se odehrávala v letech 1756–1763. Válečné události se nevyhnuly ani panství Frýdlant. Rakouská vojska se zde potýkala s průniky pruských jednotek, jež do Čech vstupovaly nejen ze sousedního, v té době již pruského Slezska, ale i z Prusy obsazeného Saska. Jeden z mnoha tragických příběhů této války se odehrál v Luhu snad roku 1760, v místech, kde dnes pomník stojí.
V roce 1910 vyšla ve Frýdlantu kniha Otto Heinricha Metzgera, nazvaná Historische Denkmäler im Friedländischen (Historické památníky na Frýdlantsku). V 5. kapitole, věnované křížům, autor před více než sto lety napsal:
„Na přiměřeně vysokém kamenném podstavci, pod ochranou dvou mohutných lip, spočívá působivý kříž, který byl v roce 1905 uveden s láskyplnou péčí Ústředního spolku pro udržování válečných pomníků v Čechách do dobře zakonzervovaného stavu a jehož vysvěcení 22. června toho roku jeho důstojností děkanem Stefanem Neumannem proběhlo za přítomnosti šéfa c. k. generálního štábu, Jeho Excelence zbrojmistra svobodného pána von Becka. Z litiny zhotovený kříž s plasticky vyvedeným Spasitelem nese ve spodní části plechovou tabulku s posledními slovy Vykupitele. ‚Dokonáno jest!‘“
V závěru kapitoly lze číst: „Těchto pět křížů, patřících historické době, zůstává velké části obyvatel neznámých. Lidová znalost dějin okresu by jistě byla ku prospěchu péče o památky.“
Poslední slova platí nepochybně dodnes. Seznamování s minulostí domova je i dnes víc než důležité…
Na spodním dílu podstavce najdeme nápis:

Hier, neben diesem Kreuze begrab man im Jahre
1760 vom k. k. Militär 1 ungarischen Husaren, Lieutenant,
3 Fuhrwesenknechte und 1 Soldatenfrau
mit 2 Kindern.
Erneuert vom Josef Bergmann im Jahre 1875.

(Zde, vedle tohoto kříže, byl v roce 1760 pohřben 1 uherský poručík c. k. vojska, 3 čeledínové povoznictva a 1 žena vojáka se 2 dětmi. Obnoveno Josefem Bergmannem v roce 1875.)
Kromě toho, že zde bylo pobito sedm osob včetně dvou dětí, se též dovídáme, že v roce 1875 památku obnovil Josef Bergmann. Lze se tedy domnívat, že zde památka existovala již před tímto rokem. O její podobě ale regionální literatura i doposud prostudované historické prameny mlčí. Na nejstarší dochované fotografii z roku 1909 je na jedné z lip patrný plechový korpus Krista, který se svým zpodobněním nejspíše váže k obnově Josefem Bergmannem.
O třicet let později byl původní kříž nahrazen stávajícím pomníkem, který zbudoval Ústřední spolek pro udržování válečných pomníků v Čechách. Jak plyne i z díla O. H. Metzgera, slavnostní odhalení se uskutečnilo pod záštitou velitele generálního štábu rakousko-uherské armády Friedricha von Beck-Rzikowského.
Pohledný pomník vytvořil kameník Josef Gahler z Rudolfova, s jehož jménem se můžeme na Liberecku setkat na řadě kvalitních kamenických děl. Kromě Gahlerova podpisu najdeme na soklu i záznam o tom, že pomník renovoval v roce 1938 Josef Hausmann.
Vlastivědný badatel Anton Franz Ressel o události napsal: „Roku 1760 měl ve Frýdlantu svůj hlavní stan pruský rekviziční oddíl pod vedením generála von Stutterheima. Na Supím vrchu byla postavena polní stráž pruského jezdectva, která musela být zásobována městskou obcí ve Frýdlantu. Zdá se,
že touto polní stráží na úpatí Supího vrchu byla přepadena rakouská transportní kolona. Mezi dvěma mohutnými lipami téhož vrchu na svahu k Luhu byl postaven prostý kříž. Nachází se na pozemku Josefa Hausmanna č. 109 v Luhu. Označuje místo, kde roku 1760 nalezli smrt při přepadení pruským oddílem uherský husarský poručík, tři vojáci povoznictva (trénu, nebo, jak sděloval původní text starého kříže, ‚mužů z vozatajstva‘), vojákova žena a dvě děti… Protože se kříž téměř rozpadal, byl v předjaří roku 1905 na podnět místního spolku pro zachování válečných pomníků v politickém okrese Liberec opět  opraven. O obnovu se obzvláště zasloužil velkoprůmyslník Gustav von Richter. Dne 22. června 1905 nově opravený kříž slavnostně posvětil frýdlantský děkan Stefan Neumann. Slavnosti posvěcení se účastnili mj. generální štábní šéf polní zbrojmistr svobodný pán von Beck, doprovázený mnoha generály a generálními štábními důstojníky, delegacemi liberecké posádky, státními a drážními úředníky v Liberci a jednotkami dělostřelectva a jízdy, obecními zastupiteli z Luhu a Raspenavy
a velkým množstvím lidu.“

Do horního dílu kameník vytesal:
Wenn mir Jemand
nachfolgen will, so
verläugne er sich
selbst, und nehme
sein Kreuz auf sich,
und folge mir nach.

Jesus bei Matth. 16, 24.

(Kdo chceš jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuji mne. Ježíš u Matouše 16, 24.)
Také tuto památku stihl v poválečné době osud mnoha ostatních a po řadu desetiletí chátrala. Měla však přeci jen štěstí – nedošlo k jejímu úplnému zničení.
Až současnost přinesla zásadní obrat. Po delších přípravách přistoupil spolek Frýdlantsko k jejímu celkovému zrestaurování. V roce 2016 bylo ze zbytků vylomeného kříže s tělem Spasitele (byl upevněn na sousední lípě) zajištěno odlití jeho přesné kopie. Řemeslně dokonalou práci odvedla Třebechovická slévárna a strojírna.
V květnu 2017 byla zahájena úprava bezprostředního okolí památky. Kamenný sokl restaurovala Vanesa Trostová, o pozlacení nápisu a litinových detailů se postaral sochař Ondřej Lábr, kovářské práce zajistili Jan Moravec a Zdeněk Kvarda. Odborného ošetření se dostalo i dvěma starým lípám, patrně přímým svědkyním prvotního zřízení památky.
Připomeňme, že památku obnovily Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant a Frýdlantsko, spolek pro kulturu a krajinu. Finančně se na renovaci podílel Liberecký kraj, Nadace Občanského fóra a Agathe hraběnka Széchényi von Sárvár-Felsövidék.
Po 112 letech se tak mohlo v neděli 22. října 2017 uskutečnit znovuodhalení pomníku. Slavnostního zahájení a přivítání hostů se ujali Jan Heinzl, reprezentující spolek Frýdlantsko,
a Alena Dvořáková, ředitelka Střední školy hospodářské a lesnické Frýdlant. Poté liberecký historik Milan Svoboda přítomné seznámil s okolnostmi události staré téměř 260 let.
Po poutavém úvodu požehnal válečnému pomníku liberecký vojenský kaplan kpt. Petr Šabaka. Následovala zdravice zástupce maďarského velvyslanectví Antala Disztela, který k pomníku položil věnec v maďarských národních barvách. Slavnostnímu okamžiku byli přítomni i pravnuci Franze Clam-Gallase – hraběnka Agathe M. Széchényi s bratry Jenöm a Sándorem. Odhalení pomníku  vyvrcholilo salvou Spolku ostrostřelců 1860 z německé obce Sohland an der Spree.
U pomníku instalovaná česko-německá informační tabule seznamuje návštěvníky s dobovou situací a s epizodou, která se zde odehrála. Dvě lavičky nabízejí, stejně jako kdysi, možnost posezení a krátkého rozjímání. K místu zvanému V Lukách nás od místní zeleně značené silničky dovede krátká odbočka s tvarovými značkami. Skvěle obnovená památka se stala důstojnou připomínkou obětí sedmileté války a těžkých časů obyvatel Frýdlantska. Stala se i významným obohacením krajiny.

Otokar Simm, Ročenka Jizersko-ještědského horského spolku 2017