Pamětní deska císařovny Alžběty
V letech 2008 – 2011 jsme za spolupráce s Městkou galerií MY z Jablonce nad Nisou a za podpory Lesů ČR, Místní akční skupiny Mikroregionu Frýdlantsko a Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor obnovili pamětní desku rakouské císařovny Alžběty.
Obnovená pamětní deska
Bylo 10. září 1898, když u Ženevského jezera rukou italského atentátníka Luigia Lucheniho zemřela manželka rakouského císaře a krále uherského, českého etc. Františka Josefa I. (1830–1916). Alžběta Amálie Evženie (1837–1898), zvaná též Sissi, pocházela z bavorského rodu Wittelsbachů. Ač na počátku vztahu Alžběty a Františka Josefa byla láska, její život nebyl šťastný. Manželství s císařem bylo spíše stálým útěkem před životem u dvora. Sportovně založená a přírodu milující císařovna, jež své dětství prožila mezi ne urozenými dětmi v podhůří bavorských alp, trávila většinu času v ústraní. Nejlépe se cítila v Uhrách, na jihu Evropy, v bavorských nebo českých lázních a na řeckém ostrově Korfu. Do politiky vstoupila výrazněji jen jednou, a to v souvislosti se zavedením rakousko-uherského dualismu. V roce 1889 se císařovna po předčasné smrti syna, korunního prince Rudolfa, ještě více uzavřela a stala se až podivínskou. Poslední roky života trávila cestováním po Evropě a rozdá váním svého osobního majetku, a to až do osudového okamžiku, kdy byla, snad jako „náhradní oběť“, bodnuta do srdce pilníkem.
Příběh ze Štolpichu
Alžběta se stala legendou již za svého života. Zidealizovaný kult krásy a věčného mládí byl však budován především po její smrti. Sochy, bus ty, pamětní desky a upomínky na císařovnu brzy začaly zdobit nejen místa spojená s jejím životem. Nedlouho po jejím skonu se zrodila idea připomenout zavražděnou císařovnu také v Jizerských horách. Ač Alžběta tento kraj nikdy nenavštívila, byla s ním přeci jen spojena. Franz hrabě Clam-Gallas (1854–1930), majitel zámku Frýdlant a značné části lesů Jizerských hor, ji doprovázel nejen na lovech v Anglii. Snad i tento fakt spolu s láskou k ho rám byly motivací pro textilního velkoprůmyslníka Maxe Richtera (1867–1931) z nedalekého Luhu (dnes součástí Raspenavy), aby byla při nedávno vybudované Štolpišské silnici osazena pamětní deska, která by císařovnu připomínala. Iniciativy se ujal odbor Oberwittigtal (Údolí horní Smědé) Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory, v jehož čele stál právě donátor Richter. Původní bronzová deska, odlitá vídeňskou firmou Winkler, byla odhalena 10. září 1899. Aktu se zúčastnilo mnoho významných hostů. Adolf Stärz, učitel hejnické měšťanské školy, přednesl oslavnou řeč a celou slavnost spolek zakončil hostinou v libverdském lázeňském domě. Několik let po vzniku Československa, v roce 1923, bylo s odkazem na zákon na ochranu republiky a příkaz frýdlantské politické okresní správy nařízeno hejnickým městským úřadem pamětní desku odstranit. Císařovna ve Štolpichu i další symboly zaniklé monarchie zmizely z očí veřejnosti nejen zde, ale i jinde v zemi. Pamětní deska byla přenesena do zahrady vily Maxe Richtera, kde zůstala až do vyhnání rodiny v červenci 1945.
Obnova a odhalení pamětní desky
mnoho desetiletí se turisté v rokli Velkého Štolpichu zastavovali a marně přemýšleli, proč je na jedné ze skal vytesáno lůžko s otvory. Jen znalci historie věděli, že toto romantické místo patřilo připomínce císařovny Alžběty. V roce 2008 začalo občanské sdružení Frýdlantsko připravovat projekt obnovy pamětní desky. V červenci 2009 byl se svolením Bavorských státních lázní Bad Kissingen pořízen otisk tamní tabule s reliéfem Alžběty, který se stal základem pro desku určenou do Jizerských hor. Autorem secesního portrétu z roku 1906 byl profesor liberecké průmyslové školy Emanuel Gerhart (1857–1941), který je mj. i tvůrcem rytíře na špici věže liberecké radnice a spoluautorem sochařské výzdoby libereckých městských lázní (dnes Oblastní galerie) a Severočeského muzea. Trvalo další dva roky, než mohla být památka díky sponzorům odhalena. Úpravu původní reliéfní desky císařovny od Emanuela Gerharta provedl Jan Strnad z Jablonce nad Nisou.
Deska nese původní německý text a jeho český překlad:
Na památku zesnulého
Jejího Veličenstva
císařovny Alžběty
v plné úctě věnuje
Odbor Oberwittigtal
Německého horského spolku
pro Ještědské a Jizerské hory
Obnovená památka byla odhalena pod záštitou rakouského velvyslance v ČR J. E. Ferdinanda hraběte Trauttmansdorffa 10. září 2011. Slavnostního aktu se ujal rakouský vyslanec v ČR Martin Hojni za účasti zástupců státního podniku Lesy ČR, dalších donátorů a asi stovky hostů. U příležitosti odhalení desky byla také představena pamětní plaketa upomínající na tuto událost, jejíž autorka je Alžběta Slámová.
Text: Jan Heinzl
Gedenktafel der Kaiserin Elisabeth
Am 10. September 1898 starb die Gemahlin des österreichischen Kaisers und Königs von Ungarn, Böhmen etc. Franz Joseph i. (1830–1916) am Genfersee durch die Hand des italienischen Attentäters Luigi Lucheni.
Stolpichschlucht mit Gedenktafel der Kaiserin Elisabeth um 1900
Elisabeth Amalie Eugenie (1837–1898), auch Sissi genannt, entstammte dem Geschlecht der Wittelsbacher. Obwohl die Beziehung zwischen Elisabeth und Franz Joseph anfangs sehr liebevoll war, hatte sie dennoch kein glückliches Leben. Später wurde die ehe mit dem Kaiser zur einzigen Flucht vor dem Leben am Hof. Die sportlich veranlagte und naturliebende Kaiserin, die ihre Kindheit unter nichtadligen Kindern im bayerischen Alpenvorland verlebt hatte, verbrachte nun die meiste Zeit zurückgezogen und einsam. Am wohlsten fühlte sie sich in Ungarn, im Süden Europas, in bayerischen oder böhmischen Bädern oder auf der Insel Korfu. ins politische Geschehen griff sie nur einmal maßgebend ein und dies in Zusammenhang mit der Einführung des österreichisch-ungarischen Dualismus. Nach dem vorzeitigen Tod ihres Sohnes, des Kronprinzen Rudolf im Jahre 1889, verschloss sich die Kaiserin noch mehr, bis hin zur Verschrobenheit. Die letzten Jahre reiste sie in Europa herum und verteilte dabei ihr persönliches Eigentum, bis zu jenem schicksalhaften Augenblick, in dem sie, wohl als „Ersatzopfer“, die zugespitzte Feile ins Herz traf.
Die Geschichte aus der Stolpichschlucht
Elisabeth war schon zu Lebzeiten eine Legende. Der bis heute lebendige, idealisierte Kult ihrer Schönheit und ewigen Jugend kam jedoch erst nach ihrem Tode auf. Schon bald zierten Statuen, Büsten, Gedenktafeln und sonstige Erinnerungen an die Kaiserin die verschiedensten, auch nicht mit ihrem Leben verbundenen Orte. Kurz nach ihrem Tode kam man auch im Isergebirge auf die Idee, der ermordeten Kaiserin zu gedenken. Obwohl Elisabeth diese Gegend nie besucht hatte, war sie dennoch auf gewisse Weise mit ihr verbunden. Franz Graf von Clam-Gallas (1854–1930), Besitzer von Schloss Friedland und des erheblichen Teiles der Wälder des Isergebirges, hatte sie nämlich bei Jagden nicht nur in England begleitet. Wohl dieser Umstand, zusammen mit seiner Liebe zu den Bergen, bewogen den Textilgroßindustriellen Max Richter (1867–1931) aus dem nahen Mildenau (heute in Raspenava eingemeindet) zum Vorschlag, in den gräflichen Wäldern an der kurz zuvor erbauten Stolpichstraße eine Gedenktafel für die Kaiserin zu installieren. Es ist nicht verwunderlich, dass die Ortsgruppe Oberwittigtal des Deutschen Gebirgsvereins für das Jeschken- und Isergebirge, der kein anderer als Donator Max Richter vorstand, den Gedanken aufgriff. Am 10. September 1899 wurde die, von der Wiener Firma Winkler gegossene Bronzeplatte feierlich enthüllt. Bei diesem waren zahlreiche namhafte Gäste zugegen. Adolf Stärz, Lehrer an der Haindorfer Bürgerschule, hielt eine Festrede, anschließend krönte der Verein die Feier mit einem Festessen im Kurhaus von Bad Liebwerda. Einige Jahre nach der Gründung der Tschechoslowakei, im Jahre 1923, wurde mit Verweis auf das Gesetz zum Schutz der Republik und den Befehl der Friedländer politischen Bezirksverwaltung vom Haindorfer Stadtamt die Beseitigung der Gedenktafel angeordnet. So verschwand die Kaiserin-Tafel in der Stolpichschlucht wie so viele andere Symbole der zerbrochenen Monarchie an weiteren Orten im Lande, auch hier aus den Augen der Öffentlichkeit. Die Gedenktafel wurde in den Garten der Villa von Max Richter gebracht, wo sie sich bis zur Vertreibung der Familie im Jahre 1945 befand.
Wiederherstellung und Enthüllung der Gedenktafel
Zahllose Besucher, die in den Jahrzehnten durch Schlucht der Großen Stolpich wanderten, fragten sich, was wohl die in den Fels gehauene Vertiefung mit Löchern zu bedeuten habe. Nur Kenner der Geschichte wussten, dass dieser romantische Ort einst der Kaiserin Elisabeth gewidmet war. Im Jahre 2008 nahm die Bürgervereinigung „Frýdlantsko“ das Projekt zur Wiederherstellung der Gedenktafel in Angriff. Im Juli 2009 wurde mit der Zustimmung des Bayer. Staatsbades Bad Kissingen ein Abdruck der dortigen Tafel mit dem Relief der Kaiserin Elisabeth als Grundlage für die Gedenktafel im Isergebirge beschafft. Autor des Jugendstilporträts aus dem Jahre 1906 war Emanuel Gerhart, Professor an der Reichenberger Gewerbeschule (1857–1941) und u. a. auch Autor des Ritters auf der Turmspitze des Rathauses in Liberec (Reichenberg) sowie Mitautor der bildhauerischen Ausschmückung des Reichenberger Stadtbades (heute Regionale Galerie) und Nordböhmischen Museums. Weitere zwei Jahre vergingen, bis die Gedenktafel dank ihrer Sponsoren enthüllt werden konnte. Die Nachgestaltung der ursprünglichen Gedenktafel der Kaiserin von Emanuel Gerhart führte Jan Strnad aus Jablonec nad Nisou (Gablonz) aus. Die Tafel trägt diese ursprüngliche Inschrift:
Dem Andenken
Weiland ihrer Majestät
Kaiserin Elisabeth
ehrfurchtsvoll Gewidmet
Ortsgruppe Oberwittigtal
des Deutschen Geb. Ver.
für das Jeschken- und Isergebirge
Unter der Schirmherrschaft des österreichischen Botschafters in Tschechien, S. E. Ferdinand Graf von Trauttmansdorff, fand am 10. September 2011 die feierliche Enthüllung der wiederhergestellten Gedenktafel statt. Den feierlichen Akt vollzog der österreichische Gesandte in Tschechien, Martin Hojni, unter Beteiligung der Staatsforste der ČR, weiterer Sponsoren und etwa einhundert anwesenden Gästen.
Text: Jan Heinzl
Translation: Hans-Jürgen Warsow